Nezvladatelné, vzteklé dítě - co pomůže, metody

Existuje několik důvodů, proč dítě může být zlobivé a neposlušné.

Jedním z nich může být touha po pozornosti. Děti mohou získat pozornost tím, že se chovají neposlušně, ačkoliv je tato pozornost negativní. Tento model se objevuje v případech, kdy se například narodí mladší sourozenec a dítě přestane dostávat pozornost od rodiny. Může se stát, že se dítě dostane do regrese, začne protestovat, blokovat se, vztekat se, může se začít pomočovat, vynucovat si dudlík. Začne napodobovat chování kojence, aby dostalo stejnou pozornost. V takovém případě neplatí přísná výchova, ale spíše soucit a dát naopak dítěti větší pozornost. Například: maminka řekne staršímu synovi:,, teď se pověnuji tvé malé sestřičce, nakrmím ji, přebalím, dáme jí spinkat a pak budeme mít čas na sebe a užijeme si to. Je dobré dítě zapojovat do aktivit, aby se necítilo odstrčeno. V době narození mladšího sourozence doporučuji domluvit se s návštěvou, aby nejprve dali pozornost staršímu sourozenci, aby měl pocit, že není vyšachován ze života. Například mu říct větu: ,,pojď nám ukázat svou sestřičku a nechat se dovést dítětem k postýlce, také pomůže staršímu sourozenci při přivítání dát malý dárek. Dávejte mu najevo, že ho máte rádi, objímejte ho, pohlaďte ho, dávejte mu najevo, že tu jste pro něho. Je důležité, aby dítě při narození mladšího sourozence nevidělo, jak to tomu často bývá pouze odvrácené osoby směrem k miminku. Ono to většinu lidí svádí k tomu, dávat pozornost čerstvě narozenému miminku, protože je roztomilé a potřebuje péči. Pro jedináčka je toto odvrácení rodiny a přátel neskutečný šok a bolest, protože je to ještě dítě, které to neumí pochopit a může to někdy vnímat jako zradu, která jej bolí. Díky té bolesti, kterou prožívá, začíná provokovat rodiče, dělat naschvály v okolí a nebo se mstít malému miminku. Zároveň si zde buduje negativní vzorce do dospělosti, neboť získává pocit, že musí o lásku a přízeň bojovat a ubližovat svému okolí a to se pak děje v dnešní době i dospělým lidem. Pokud se chcete tomuto vyvarovat, dejte mu pozornost a uvidíte, že dítě se začne měnit a bude se zlepšovat váš společný vztah.

Další možnou příčinou zlobivého chování může být nedostatek emocionální regulace. Děti, které mají problémy s regulací svých emocí, se mohou chovat neposlušně, je to pro ně způsob, jak vyjádřit svou frustraci a vztek.

Pokud se setkáte s tímto chováním u svého dítěte, je důležité, abyste s ním jednali s empatií a porozuměním a skrze komunikaci zjistili, co dítě potřebuje. Poté ho učit, aby si o potřeby řeklo. Existují například kartičky s různými obrázky předmětů, emocí a dítě se může učit ukazovat na jednotlivé obrázky a tak cesta vzájemného pochopení může být rychlejší. Postupně je důležité k tomu přidávat komunikaci, aby se naučilo své potřeby vyslovovat.

Dalším důvodem může být nedostatek hranic a pravidel při výchově. Dítě potřebuje jasné hranice a pravidla, aby vědělo, co se od něj očekává. Děti zhruba od třetího roku života začínají zkoušet hranice svých rodičů. Je to přirozený vývoj, který se objevuje i v přírodě mezi některými zvířaty. Jakmile začne vaše dítě testovat vaše hranice, je velmi důležité mu ukázat, že vy jste ten, kdo dává hranice, mantinely, nikoliv dítě.

Často si během terapie všímám, že někteří rodiče nemají dostatečné hranice vůči svému dítěti, děti to samozřejmě vycítí a zkouší, kam mohou zajít. Děti jsou velmi citlivé, a pokud cítí, že rodič má nízké sebevědomí, bojí se dítěte, tak s ním dítě začne pěkně cvičit. V některých rodinách to vygraduje v to, že dokonce například pětileté dítě uhodí matku, nebo jí vulgárně nadává. Už i s takovými případy jsem se setkala. Společným jmenovatelem těchto rodičů byla submisivita vůči dítěti.

Často tito rodiče hovoří s dítětem typu:,, Prosím, můžeš jít do svého pokojíčku? Prosím, uděláš to? Ano? Prosím? Dítě stojí a dostává prostor na to, aby řeklo: ne, budu si hrát tady!

Chyba je v tom, že když dítěti potřebují něco přikázat, tak se ho ptají a sebe staví do submisivní role. Dítě cítí, že má navrch, pokud dojde k tomu, že si prosadí svou a rodič ustoupí. Jakmile rodič ustoupí dominantnímu dítěti, posiluje v něm tento vzorec chování. Pokud máte doma ratolest, která zkouší vaše hranice, nikdy neukazujte, že se dítěte bojíte, neustupujte. V těchto případech je nutné dávat jasné hranice. Pozor, nepleťte si to s agresivitou! Je nutné mu ukázat, že vy jste rodič a on je dítě. Často jsou tyto role prohozené, že submisivní rodič jde do role dítěte a doptává se dítěte, co se bude dít, co budou dělat. Dítě takto pasuje do role rodiče, který o všem rozhoduje. A to může být kontraproduktivní, neboť malé dítě potřebuje cítit bezpečí a vnitřní sílu rodiče a zároveň tvarovat a vést, neboť ještě neví, co je pro něho dobré a co ne. V dnešní době je moderní respektující výchova, kterou propagují někteří rodiče a koučové. Respektovat dítě je naprosto v pořádku, ale někteří rodiče si to pletou s tím, že se pasují do role dítěte a nechají své dítě vše řídit. Může to mít negativní dopad na dítě, neboť dítě se naučí si vše vynucovat a pochopí, že okolí je zde pro něho k tomu, aby mu sloužilo.

Ale až dospěje, tak to nikdo jiný, krom rodičů nedělá a dítě zůstává vnitřně slabé, nedospělé, spoléhá se na okolí, že ho zachrání. Je potřeba děti vést k odpovědnosti a k tomu, že pokud chce něco získat, musí se snažit pro to něco udělat.

Je důležité, aby děti cítily respekt k rodičům. Jestliže je rodič submisivní a dovolí dítěti vše, tak v dítěti roste agrese, panovačnost, jestliže je rodič agresivní, dítě se ho může bát, nemá k němu důvěru a časem může reagovat buď útokem, nebo útěkem, či přizpůsobením. V ani jednom případu rodič nedosáhne vyrovnaného vztahu a respektu.

Zde je několik typů pro práci s nepřizpůsobivým dítětem:

• K dítěti hovořte v klidu, s respektem, ale trvejte na tom, co jste řekli, neslevujte. Dítě potřebuje cítit, že si sami sebe vážíte, cítit z vás vnitřní sílu, nikoliv agresi a to, že si sami sebe vážíte a víte, co chcete. Pokud vám dítě překračuje hranice, doporučuji zapracovat na své sebedůvěře a nedovolit překročit své hranice.
• Doporučuji, aby oba rodiče byli jednotní ve výchově, dítě by mělo cítit, že rodiče spolu drží. Jakmile mají odlišné názory, jeden povolí něco, druhý zakáže, děti mohou vycítit slabinu a začít toho zneužívat. Zároveň to přispívá k rozvrácení vztahů v rodině.
• Velmi důležité je, když rodič pracuje na své sebedůvěře. Děti potřebují cítit respekt ze svého rodiče. Pozor, hodně lidí si plete respekt s agresivním chování. Jestliže se rodič chová agresivně a dítě se ho bojí, dojde časem k tomu, že dítě agresivního rodiče respektovat nebude a může ztratit úctu k agresivnímu rodiči.
• Nastavení jasných pravidel a hranic: Dítě potřebuje vědět, jaké chování je přijatelné a které není. Důležité je stanovit jasná pravidla a dodržovat je. Stanovení hranic je důležité proto, aby se dítě cítilo bezpečně. Buďte důslední při stanovení hranic, v případě porušení pravidel adekvátně reagujte.
• Pozitivní posilování: Chvalte dítě za správné chování a odměňujte ho za úspěchy. Pozitivní posilování je účinný nástroj k motivaci a změně chování.
• Komunikace: Důležité je mluvit s dítětem o jeho chování a dávat mu prostor vyjádřit své pocity a potřeby. Komunikace je klíčem k porozumění a respektu.
• Reakce na negativní chování: Při nezvladatelném chování dítěte je důležité zachovat klid a nepřistupovat na konflikty. Místo toho je lepší nechat dítě se vyvztekat, dát mu k tomu prostor, ale nereagovat na to, neutěšovat ho. Je potřeba, aby pochopilo, že vztekem nic nezíská. Nikdy vztekání a vynucování neřešte dárky a utěšováním. Děti musejí pochopit, že pokud po něčem touží, tak musí proto něco udělat, aby to získaly. Musí se naučit chápat příčinu a následek. To znamená, že pokud vzteky rozbije nějaký předmět, nebo si bude něco vynucovat záchvaty křiku, tak nebude moct koukat na pohádku, nebo dělat jinou činnost, kterou má rádo. Bude-li mít záchvaty vzteku, když máte jít ven a bude říkat, že si boty prostě neobuje, tak vzít si boty do ruky a pokud je to bezpečné, nechat ho jít venku chvíli bosé, aby pochopilo příčinu a následek. Bude-li vyžadovat, že teď hned mu máte přinést nějaký předmět, tak například říct:,,teď tady něco dělám, můžeš mi pomoct, abych to měla rychleji hotové a pak ti ráda donesu, co potřebuješ. Nedoporučuji hned na povel poslechnout, došlo by k tomu, že bude časem přitvrzovat a spoléhat na to, že mu budete pokaždé po ruce, když vám dá povel. Jestliže vyžaduje například teď a hned pití, učte ho, aby si zkoušelo pití nalít samo. Postupně ho učte k samostatnosti, aby to, co potřebuje, tak si obstaralo samo.

Je potřeba dítě připravit do života tak, aby se naučilo být soběstačné, samostatné, nezávislé a chápalo pojem ,,příčina a následek". Je dobré věci dělat společně jako rodina, aby se učilo kolektivní spolupráci a respekt vůči druhým.

• Pozor na manipulaci, některé děti se naučí s rodiči manipulovat, když zjistí, že rodiče jim bezmezně důvěřují. Pokud vycítíte, že se něco takového děje, ihned jej konfrontujte a ukažte, že tudy cesta nevede. Jakmile zjistí, že vám může lhát, posílí se vzorec chování a bude vědět, že příště to projde znova. Je potřeba mu ukázat, že jste vnitřně silní a nejste naivní.
• Hledání podpory: Pokud se cítíte přetížení nebo nevíte, jak s nezvladatelným dítětem správně zacházet, nebojte se hledat pomoc. Pedagogická psychologie, sociální pracovníci, psychoterapeuti nebo rodinní poradci mohou poskytnout užitečné rady a podporu.

Každé dítě je jedinečné a může vyžadovat odlišný přístup. Na každé dítě platí jiný způsob výchovy. Důležité je mít trpělivost, porozumění a lásku k dítěti, které se snažíme vychovávat. S podporou a správnými metodami můžeme pomoci nezvladatelnému dítěti najít svou cestu k lepšímu chování a harmonickému vztahu s rodinou a okolím. V každém případě je důležité pamatovat, že chování dětí je způsob, jak vyjádřit své pocity a potřeby. S empatií, porozuměním, důsledností a přísností můžete pomoci dítěti zvládnout své emoce a naučit se lepší způsoby, jak se vyjádřit a komunikovat.

Autor článku: Mgr. Petra Jonášová, DiS.