Nevím, jak přestat kojit čtyř a půl letou dceru. Je to peklo, svěřuje se Lenka

Lenka je maminkou holčičky Klárky, které je čtyři a půl roku. Přestože po dceřině narození měla Lenka nejprve s kojením velké problémy a přemýšlela o přechodu na umělé mléko, nakonec to dopadlo tak, že Klárku stále kojí. A neví, jak přestat.

"Dceru jsem samozřejmě kojit chtěla, i když na začátku to bylo opravdu bolestivé a moc nám to nešlo. Naštěstí jsme to ustály a já si řekla, že ji chci kojit tak do prvních narozenin, maximálně do roku a půl. U starších dětí mi to totiž přišlo dost divné. No, jenže moje představy se zásadně rozešly s realitou," svěřuje se Lenka.

Nyní jsou holčičce čtyři a půl a stále si v noci dává maminčino mlíčko. Kojení využívá také v případě, že se dostane do nějaké emociálně vypjaté situace. Jde o jednu z mála věcí, které u ní fungují na uklidnění.

"Po tom nepříjemném začátku jsem si kojení nakonec zamilovala. Je to takový krásný rituál, při kterém mám dceru opravdu blízko, jenže to samozřejmě není jen růžové. Okolí včetně manžela se na mě dívá skrz prsty a lidé, kteří to vědí, mě považují za nějakou šílenou ezo, bio, eko a chia matku. A dcera je taky na kojení docela závislá, takže jsem ještě nikdy nestrávila noc bez ní, protože se bojím, že by to prostě nezvládla," tvrdí Lenka.

Ta už by s kojením na jednu stranu chtěla strašně moc přestat, ale neví, jak, protože nechce svou dceru vystavovat nadměrnému stresu. Když se totiž kojení snažila před několika měsíci v noci alespoň omezit, se zlou se potázala.

"Když jsem jí chtěla tři noční kojení zkrouhnout alespoň na dvě, byla z toho naprosto hrůzostrašná noc. Dcera brečela, až se zalykala, naléhavě mě prosila, volala, že bude už pořád hodná, jen ať jí dám prosím mlíčko z prsa. A i potom, co jsem jí mlíčko dala, tak vzlykala ze spaní. Bylo to šílené a já si vůbec nevím rady," uzavírá Lenka.

Dobrý den Lenko,

Děkuji za Vaši důvěru,
jako psychoterapeut bych u Vás zjišťovala, jaký máte vztah sama k sobě, k partnerovi, ptala bych se na Vaše hranice a jakého charakteru je Vaše vazba k dceři.
Může se zde například objevovat téma hranic a téma závislého vztahu k dceři.
Na vztah k partnerovi bych se ptala z důvodu Vašeho přístupu k dcerce. Když mají partneři nefunkční vztah, často dochází k tomu, že se jeden z partnerů upne na svého potomka, kterého podvědomě dá do role partnera. Rodič se příliš upne na dítě a vytvoří tak závislost mezi ním a potomkem. Druhý partner tak zůstává separován.
Doporučila bych Vám prozkoumat, co Vás vede k dlouhodobému kojení. Je to strach z dceřiných reakcí, lítost nad dcerkou? Nebo je to něco, co Vám přináší příjemný pocit například v podobě utváření si intenzivní vazby s dcerou?

Každé dítě potřebuje jasné hranice, pro děti je velmi důležité pocítit, že rodič jej miluje a zároveň má rád i sám sebe, má zdravou sebeúctu. Aby rodič mohl upřímně milovat dítě, musí napřed mít rád sám sebe. To znamená, že dovede dát dítěti jasné hranice, říct mu NE a vystavit dítě i frustraci. Láska je i přísnost, protože chceme, aby dítě bylo silné, nikoliv závislé.
Jestliže tomu tak není, můžete se dostávat do obrácených rolí, kdy Vy můžete být v roli ,, dítěte " a dcerka v roli ,, rodiče ", kdy Vám určuje pravidla právě ona.

Pro zdravý vývoj dítěte by rozhodně měl pravidla určovat vždy rodič, nikoliv dítě, které ještě nezná hranice.
Děti hranice potřebují, aby mohli cítit ve svých rodičích oporu, pocit bezpečí a učit se, co je zdravé a co ne. Pokud se rodiče extrémně přizpůsobují svým dětem na úkor sebe, děti z toho často bývají zmatené a mohou se u nich projevovat úzkosti, záchvaty vzteku, frustrace apod.
Doporučila bych Vám postupně dcerku odvykat a vystavovat ji i frustraci tak, že jí řeknete na některé věci NE. Doporučuji dávat ji najevo, že ji máte ráda a zároveň dávat jasné hranice, aby jste pro ní byla čitelná a mohla poznávat i Vaše hranice, neboť tím jí budujete základ pro její budoucí vztahy, aby jednou dokázala pracovat s vlastními hranicemi. Toto jí naučí respektovat hranice u druhých lidí a díky tomu bude umět jasně vytyčit hranice svému okolí.

Autor odpovědi na dotaz: Mgr. Petra Jonášová, DiS.