Až na jeho svatbě mi došlo, že ho miluju, říká Marie. Teď zvažuje, že kamaráda rozvede

Přátelí se spolu už od střední školy a ona si vždy myslela, že má vztah k němu vyřešený. Jsou přátelé a tím to hasne. Když mu ale šla nedávno za svědkyni, na svatbě jí došlo, jak se mýlila. Objevila v sobě city, s nimiž teď neví, co si počít.

Znají se už dlouhých šestnáct let a leckdo je za tu dlouhou dobu považoval za partnery. Byli si velmi blízcí, rozuměli si, to ano. Ale k ničemu víc mezi nimi nikdy nedošlo. Byl pro ni něco jako bratr. Se vším se mu svěřovala, ráda se s ním smála, cestovali spolu, ale vždy to bylo jen v přátelském duchu. Snad až na jediné jeho zaškobrtnutí.

V opilostí jí vyznal lásku

"Bylo to asi v devatenácti letech. S Patrikem jsme vyrazili jako obvykle pařit, on pil trochu víc, a když mě k ránu objal, dal mi pusu na krk a špitnul mi do ucha, že jsem jeho múza, miluje mě, a chtěl by se mnou prožít celý život. Já k němu samozřejmě nic takového necítila. Tak jsem to přešla bez odpovědi. Navíc mi bylo jasné, že jen přebral, což mi druhý den taky potvrdil. Doslova řekl, že by tehdy požádal o ruku i pouliční lampu, jak byl sťatý. Neskutečně jsme se tomu zasmáli," vzpomíná Marie na chvíli, kdy se jejich přátelství málem překlenulo do mileneckého vztahu. Od té doby se vyznání podobného druhu neopakovalo a ona vzpomínku upozadila. Tedy až do jeho svatebního dne.

Došlo jí, že ho miluje

Šla mu za svědkyni a od rána měla divný pocit v břiše. Svíral ji neklid a pocit, že je něco špatně. Když ho uviděla, jak stojí před oddávajícím, ruku v ruce s jinou, došlo jí to. Chtěla by být na jejím místě. "Hlavou mi proběhly všechny ty vzpomínky na naši společnou minulost. A především na chvíli, kdy mi vyznával lásku. Proč já hloupá po něm tehdy neskočila? Neřekla mu, že i já s ním chci být? Tehdy jsem ale bohužel nevěděla, co vím teď," zoufá si Marie, která je do svého kamaráda beznadějně zamilovaná. Problém je v tom, že už je ženatý.

Rozvést ho, nebo ne?

"Kdyby s Danou jen chodil, asi bych se tolik nerozpakovala říct mu, co k němu cítím. Dobře vím, že ji sice rád má, ale o nějakou obří lásku nejde. Chtěl prostě jen založit rodinu a ona se k tomu nachomýtla. Není špatná, ale nerozumí si s ní tolik, jako se mnou," přemítá Marie a stojí před životním rozhodnutím. Říci Patrikovi o svých citech a pokusit se ho získat pro sebe, nebo nechat věci, jak jsou, a smířit se s faktem, že už je ženatý a ona zaváhala?

Vážená Marie,

Hned na počátku, bych se Vás jako psychoterapeut zeptala, co se ve Vás tak náhle změnilo, že jste celá léta ke kamarádovi nic necítila a najednou, když už není dostupný, proč tak z čista jasna toužíte nejvíce po kamarádovi, kterého jste nikdy nemilovala?

Píšete, že dotyčného milujete. Pokud lidé někoho opravdu milují, tak mu přejí, aby byl šťastný s kýmkoliv, a nenaskytne se jim myšlenka rozbíjet vztah a ublížit jeho partnerce včetně rodiny. Láska je o svobodě, to znamená, že druhého necháme jít, za tím, koho miluje a přejeme mu štěstí, hřeje nás u srdce to, že je s někým šťastný. Pokud by Váš vztah byl oboustranný, tak může být prospěšné ukončit vztah a být s dotyčným, než aby dotyčný ubližoval a lhal svému protějšku, ale to je pouze v případě, že by byl Váš vztah oboustranný.

Pro odpověď zvolím popis nejčastějšího modelu.

Tento jev se často objevuje u žen či mužů, kteří mají vnitřní nastavení, potřebu lovit někoho, kdo je nedostupný. Pokud je dotyčná osoba dostupná například i několik let, není pro ,,lovce" tak zajímavá. Tento typ člověka si je s danou osobou naprosto jistý a díky tomu ho daná osoba nepřitahuje. Zároveň u těchto osob bývá potřeba ovlivňovat někomu směr života, doslova je může nabíjet pocit vítězství, že v tomto případě daná žena zvítězila nad jinou ženou, cítí se nyní, že je lepší a získala nedosažitelnou trofej v podobě muže.

Jakmile se karty začnou otáčet tímto směrem, dochází k rozvíření hormonů ,,zamilovanosti" a tito lidé se domnívají, že dotyčného milují a mají okamžité nutkání rozbít vztah a lovit, hormony však opadnou, jakmile získá trofej. Ženy a muži v tomto modelu mají potřebu pokořit, ponížit konkurenci (například přebrat někomu partnera), aby si daná osoba dokázala svou sílu, moc a zároveň si podmanila dotyčného potenciálního partnera. Jakmile k tomu dojde, po určité době dochází k tomu, že partner, kterého získá, stává se pro ní jistotou a přestane ji bavit. Neboť tyto osoby přitahuje a fascinuje objekt, který je nedostupný. Jakmile se objekt stane dostupným, klesne zájem. Tyto osoby potřebují zažívat adrenalin, intriky, boje, aby si dokázaly svou sebehodnotu, která jim v nitru duše chybí a v hloubi duše dřímá bolest.

Objevuje se to nejčastěji u lidí, kteří zažívali odmítání ze strany alespoň jednoho z rodičů. Díky tomu došlo k pocitu méněcennosti, uzavření citů před případnou bolestí a mají poruchu, díky které se snaží dobývat osoby, které jsou pro ně nedostupné, tak jako mohl být někdo z rodičů, nebo z okolí. Opakují stále dokola bolestivé scénáře jak pro sebe, tak pro okolí. Jde o nízké sebevědomí a dokázat sobě, že konečně přesvědčíme někoho nedostupného, aby s námi byl a přimění okolí k podrobení, aby došlo ke kontrole nad někým, nad něčím.

Doporučila bych Vám Marie, udělat si časovou přímku a vzpomenout si na Vaše předešlé partnerské vztahy, zda se Vám tento princip už někdy nestal. Jakmile zjistíte, že se Vám toto opakuje, je velká pravděpodobnost, že se může jednat o tento vzorec chování.

Mgr. Petra Jonášová, DiS.